Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh

Harry se chystá do pátého ročníku Školy kouzel a čar v Bradavicích a prožívá neuvěřitelně dlouhé léto, kdy se cítil velmi osaměle. Zároveň musí pobývat u protivné rodiny Dursleyových a od svých spolužáků Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové za celou dobu nedostal ani jedinou zprávu. Po pravdě řečeno, od konfrontace se zlým Lordem Voldemortem se cítí poněkud izolovaně. Na dopis, který mu nakonec přišel, se většinou nečeká s otevřenou náručí - list totiž oznamuje, že Harry má být z Bradavic vyloučen, protože nedovolně použil kouzla mimo prostory školy a v přítomnosti Mudla, jmenovitě svého protivného bratrance Dudleyho. Nic mu nepomohlo, že šlo o obranu před nevysvětlitelným útokem dvou Mozkomorů.


Harry má jedinou naději, onomu směšnému nařčení se ubránit před soudem, vedeném Ministrem kouzel Korneliem Popletalem, který má své vlastní důvody, proč chce mladého čaroděje nadobro vyloučit. K Popletalově velkému zklamání je Harry díky zásahu ctěného bradvického ředitele Albuse Brumbála osvobozen, ale i tak se do Bradadvic vůbec poprvé vrací s obavami a nepříjemnými pocity. Harry si uvědomil, že většina kouzelnické komunity se domnívá, že jeho nedávné setkání s Voldemortem je jen neslýchaná lež. Jeho důvěryhodnost je rázem zpochybněna.


Harry se cítí vyobcován a osamělý, navíc jej sužují noční můry, které zřejmě oznamují příchod zlověstných událostí. Aby toho nebylo málo, člověk, jehož rady si cení nejvíce, profesor Brumbál, se najednou ke zmatenému a vnitřně zraněnému mladému čaroději chová podivně odtažitě.


Mezitím Popletal dosadil nového učitele předmětu Obrana proti černé magii, vysoce podezřelou profesorku Dolores Umbridgeovou, která má Brumbála sledovat a držet bradavické studenty - jmenovitě pak Harryho - ve stanovených mezích. V hodinách ministrem schválené profesorky Umbridgeové se však mladí čarodějové nic zásadního nenaučí a proto nemají dostatek znalostí k boji s temnými salami, které se kolem nich stahují. Na Hermioninu a Ronovu výzvu se Harry rozhodne vzít chod věcí do svých rukou. Potajmu se začne scházet s malou skupinou studentů, kteří se hrdě nazvali “Brumbálova armáda,” a učí je, jak se ubránit černé magii. Ačkoliv je sám teprve student, připravuje odvážné mladé čaroděje na nebezpečnou bitvu, která brzy propukne.

 

 Nový řád


Pátý rok studia v Bradavicích je ve znamení výrazné změny, a to nejen pro Harryho, ale i pro jeho kamarády a spolužáky. Najednou již nejsou malými dětmi, za které dělají rozhodnutí dospělí, ale musí se přicházejícím výzvám postavit sami. A také ustát následky. Sám Harry, kvůli událostem spojeným s návratem Lorda Voldemorta a smrtí přítele Cedrika Diggoryho, dospěl snad ještě rychleji než ostatní a je nucen převzít zodpovědnost za věci, jež by jej před pár lety ani nenapadly.


Režisér David Yates vstupuje do světa Harryho Pottera vůbec poprvé. “Životní etapa, ve které se příběh bradavických studentů odehrává, byla pro mě velmi zajímavá. Studenti pomalu dospívají a svět je najednou podstatně komplikovanější. Celý příběh vlastně vypráví o potřebě vnitřní vzpoury, limitech dospělosti, o tom, jak se druhdy jednoduchý svět dokáže pořádně zkomplikovat a jak je občas nutné jít si tvrdě za svým. Pátý díl je mixem klasických legračních situací a kouzel, jichž jsou knihy J.K. Rowling plné, a temných událostí, které jsou v pohybu od minula. Zároveň se dotýká nových a komplikovaných otázek dospívání.”


David Hayman, producent všech filmů o Harry Potterovi říká, že si úspěšného britského televizního režiséra Davida Yatese vybral k režii pátého dílu hlavně kvůli komlikovanějším nuancím příběhu.”David má se svými herci úžasné vztahy a prokázal, že například i politické otázky dokáže podat zábavným způsobem. Tento film není o politice, jak ji dnes známe my, ale o politickém tlaku uvnitř kouzelného světa. Náš nejužší tým si řekl, že jen David by příběh s tak komplexním pozadím dokázal natočit způsobem, který bude neopakovatelný. A opravdu to tak bylo. Když přišel, pro látku úplně hořel nadšením a do detailu rozuměl všemu tomu, kam se jednotlivé postavy doposud dostaly. Chápal, že navzdory všem nezbytným spektakulárním obrazům jde hlavně o postavy, se kterými máme jako diváci příběh spoluprožívat.


“S úžasem jsme pozorovali, jak si s ním děcka rozumí a on s nimi,” říká Heyman. “Jsou v podobném věku jako postavy, které zobrazují - dospívají a David je bral jako sobě rovné. Uvědomil si, že ony svým postavám rozumí mnohem lépe než on, proto zužitkoval každý jejich postřeh a zároveň je vyzýval k tomu, aby do svých partů vnesli něco zcela nového. A to bylo vzrušující jak pro ně, tak pro nás.”


Daniel Radcliffe, který se vrací v roli Harryho Pottera, říká: “Práce s Davidem mě ohromě bavila. Je to velmi jemný a citlivý muž, ale přesto jsem na sobě nikdy necítil větší tlak než při tomto natáčení. Částečně to samozřejmě bylo kvůli příběhu, ale dílem taky kvůli způsobu jeho režie. Nikdy se nespokojil s málem, vyžadoval po mně, abych se ponořil ještě hlouběji než dosud. Cítil jsem, že přesně tohle je potřeba. Je to prostě vynikající režisér.”

 

“David je fakt super, skvěle jsme s ním vycházeli,” přisvědčuje Rupert Grint, který již popáté ztvárnil Harryho nejlepšího kamaráda Rona Weasleyho. “Od ostatních režisérů se lišil svým uvolněnějším přístupem a měl spoustu dobrých nápadů.”


Emma Watson, která hraje Harryho dobrou kamarádku Hermionu Grangerovou, říká: “Bylo skvělé, že David našim nápadům opravdu naslouchal. Uvědomoval si, že své postavy hrajeme již popáté. Vážil si všeho, co doposud vzniklo a cenil si přátelství, které Dan, Rupert a já máme, protože to do vztahu mezi Harrym, Ronem a Hermionou vnáší pravdivost. A právě tu David hledá ve všech postavách.”


Yates vycházel ze scénáře dalšího nováčka potterovského světa, scenáristy Michaela Goldenberga. “Velmi mě potěšilo, když mi David Heyman zavolal a zeptal se, jestli bych do toho šel,” vzpomíná Goldenberg. “Na sérii Harry Potter je úžasné, že vás celý ten příběh maximálně přesahuje, takže si při jeho adaptaci nemůžete nic dokazovat. Vím že to zní jako klišé, ale být součástí projektu daného rozsahu a významu je něco úžasného. Už dávno se z toho stal svébytný fenomén a když jste vyzváni k tomu, že se na něm nějakým způsobem můžete podílet, cítíte velkou zodpovědnost. David Heyman z toho udělal velmi zábavnou sérii a přesně takový by měl být každý potterovský film. Jo (J.K.Rowling) byla neuvěřitelně milá. Víc vstřícná už snad ani být nemohla. Dala nám spoustu prostoru k tomu, abychom natočili báječný film. David Yates chtěl, aby každá situace filmu vycházela z reality, což podle mého soudu dělá kouzla ještě kouzelnější. Samozřejmě bylo velmi důlěžité, abychom zůstali věrní duchu předlohy,” říká Goldenberg. “Tento příběh je primárně o Harryho vnitřním světě, jeho dospívání a pochopení, že věci nejsou tak bílé nebo černé, jak se zpočátku zdály. Jinými slovy že dospělí, které si v minulosti tak idealizoval, mají mnohem více chyb, než čekal. Chtěli jsme tyto nové světy prozkoumat nejen s Harrym, ale i s Ronem a Hermionou. Všechna děcka se teď potýkají s mnohem komplikovanějším světem, než když do Bradavic přijeli poprvé.”


Příběh filmu Harry Potter a Fénixův řád začíná u Dursleyových, se kterými musí Harry přežít další prázdniny... jež jsou k nepřežití. Harry se cítí odtržený od svých kamarádů, Rona a Hermiony, kteří mu z jakéhosi neznámého důvodu po celé léto nenapsali ani řádku. A to je nejen nepříjemné, ale přinejmenším podivné, zvláště vezmeme-li v úvahu bouřlivé a tragické události v průběhu předešlého školního roku.


Producent David Barron k tomu říká: “Chudák Harry. Po tom všem co si prošel, sedí zavřený v Kvikálkově a o nikom ze svých blízkých nemá nejmenší zprávy. V jednu chvíli si dokonce myslí, že na něj všichni kašlou - Ron, Hermiona a dokonce i Brumbál - takže když k tomu přičteme i běžné starosti dospívání, myslím, že je to v danou chvíli větší náklad, než dokáže unést. Tentokrát odkryjeme Harryho stránku, jakou jsme dosud neznali. Na začátku filmu tentokrát Harryho nezastihujeme v rozpoložení, kdy by byl nad věcí, jak tomu bylo v minulosti prakticky neustále.”


A právě v této těžké chvíli se na scéně objevuje i Harryho tyran Dudley Dursley, který právě dostal chuť na svou oblíbenou kratochvíli - trochu Harryho potrápit. Jejich potyčka je však přerušena útokem dua Mozkomorů a Harry musí chtě nechtě použít kouzelného talismanu Patronus, aby je odrazil a zachránil sobě i Dudleymu život. O několik chvil později je mu doručen dopis s oznámením, že byl z bradavické školy vyloučen, protože v lidském světě čaroval bez povolení autorit. Dursleyovy. Toto rozhodnutí nesmírně potěší, ale Harry nemá daleko k zoufalství.

 

Naděje je však od toho, aby umírala poslední. V noci za Harrym přijde skupina Bystrozorů (lovci černokněžníků) ve složení Alastor “Pošuk” Moody, Kingsley Pastorek a Nymfadora Tonksová a oznámí mu, že Brumbál Harrymu zařídil veřejnou obhajobu na Ministerstvu kouzel.


Napřed to však musí vzít zajížďkou přes jisté tajné místo, kde Harry zjistí, že v Bradavicích se toho během jeho “prázdnin” v Kvikálkově událo opravdu hodně. Harry se dostane na věru zvláštní adresu Grimmauld Place č.p. 12, která, pokud o ní nevíte, není vidět. Tam se opět šťastně shledá s Ronem a Hermionou. A právě tam se seznámí s existencí Fénixova řádu, což je “Brumbálova tajná organizace, kterou založil za účelem boje s temnými silami zosobněnými Voldemortem,” říká David Hayman. “Jeho členové se tajně setkávají zejména z toho důvodu, že hlavní představitel Ministerstva kouzel, Kornelius Popletal, se Brumbála bojí a chce rozptýlit zkazky o Voldemortově návratu. Členové Řádu však vědí, že Voldemortových stoupenců je čím dál víc a jeho moc roste.”


Harry se také dozví, že jeho rodiče byli zakládajícími členy Řádu, který dnes tvoří Molly a Arthur Weasleyovi, Remus Lupin, Severus Snape - a k Harryho velkému překvapení - i Sirius Black, který tajný dům Černé rodiny zvolil za nejbezpečnější shromaždiště Řádu. David Yates říká: “Sirius bohužel nemůže z domu, protože se po něm stále pátrá. V současné době bohužel Řádu nemůže příliš pomoct a tak pro jeho pravidelná setkání nabídl alespoň svůj úkryt.”


Gary Oldman, který se ve filmu Harry Potter a Vězeň z Azkabanu objevil v roli Siriuse Blacka poprvé, říká: “Siriuse stále pronásleduje minulost muže nespravedlivě odsouzeného k dlouhým letům vězení v obávaném Azkabanu. Myšlenkami je stále v minulosti, kdy Řád začínal. Jeho vztah k Harrymu je pro něj do jisté míry léčivý, protože mu připomíná slavnou minulost. Harry se totiž hodně podobá svému otci Jamesovi, který byl Siriův nejlepší přítel. Harry je zároveň Siriův kmotřenec, což bývalý azkabanský vězeň nebere na lehkou váhu. Jejich vztah má zvláštní povahu a během doby je stále pevnější.”


“Harry je na tom podobně,” říká Radcliffe. “Sirius v Harrym vidí mladší verzi svého přítele Jamese a Harry se od Siria na oplátku dozvídá spoustu věcí, které o rodičích dosud nevěděl.” Harry se domnívá, že členství v Řádu mu umožní zjistit o svém původu něco víc. “Oficiálně sice ještě členem Řádu není, ale sám už se za něj považuje, protože v něm má spoustu přátel. Členy Fénixova řádu byli i jeho rodiče, což má pro Harryho velkou citovou váhu, neboť mu to zároveň dává naději, že se jednou s Voldemortem vypořádá navždy,” říká Radcliffe.

 

Opatření pana ministra


Než se Harry bude moci pustit do boje s Voldemortem, čeká jej v Bradavicích neodkladná záležitost. Musí totiž na Ministerstvu kouzel obhájit své činy. Podle návrháře dekorací Stuarta Craiga vypadá ztvárnění vnitřních prostor velkého atria na Ministerstvu jako “z ruského propagandistického plakátu.”


Návrhář uvádí, že ačkoliv se v Ministerstvu létá po chodbách všemi směry a čarodějové své vzkazy posílají prostřednictvím naprosto unikátního druhu pošty, “je to na Ministerstvu obrovská byrokracie. Vnitřek budov je zařízen v dekorativním viktoriánském stylu z 19. století. Ministerstvo leží v podzemí, takže to první, co jsme udělali, byla návštěva několika stanic londýnského metra, z nichž mnohé jsou zkrášleny extravagantními keramickými kachličkami. Přidali jsme to do našeho mixu a ukázali svébytný svět plný tunelů z naleštěných černých kachliček, které na plátně vypadají úžasně a tunelům dávají velký náboj. Pro našeho kameramana Slawomira Idziaka šlo o velkou tvůrčí výzvu, protože lesklé povrchy keramických kachliček maximálně odrážejí světlo.”


Atrium Ministerstva představuje tu největší kulisu, která byla kdy při natáčení potterovských filmů vyrobena - je 80m dlouhá, 40m široká a 10m vysoká. K její výrobě bylo potřeba nalepit na 30 tisíc kachlí. Díky vizuálním efektům pak bude atrium vypadat ještě větší.


Harry se do Ministerstva dostane díky panu Weasleymu, který ví, jak do něj vstoupit. Ve světě Mudlů k tomu slouží jedna stará telefonní budka v samém středu Londýna. “Napadlo nás, že by bylo zábavné, kdyby se prostory Ministerstva kouzel rozkládaly pod jedním z ministerstev světa Mudlů, proto jsme jednu takovou budku umístili na chodník v těsné blízkosti Ministerstva obrany. Mudlové tedy netuší, že uvnitř britského Ministerstva obrany leží i Ministerstvo kouzel,” směje se Craig.


“Na Harry Potterovi je přitažlivé, že svět čarodějů leží jen na krok od toho našeho. Je opravdu až neuvěřitelně blízko, doslova pod našima nohama, kdybychom po něm jen trochu pátrali, za chvíli bychom jej našli. Tyto dva světy se občas protnou, aniž si to jejich obyvatelé uvědomí,” říká Yates.


Během Harryho výslechu se díky Brumbálově intervenci a svědectví jistého nedobrovolného svědka věci nevyvíjejí tak, jak by si Popletal představoval. Harry je zproštěn všech obvinění, ale předtím než si s Brumbálem může po přelíčení trochu popovídat, jeho poručník zmizí bez toho, aby se mladému čaroději podíval alespoň do očí.


V roli Albuse Brumbála se opět objevuje uznávaný britský herec Michael Gambon. “Harry Brumbála vnímá jako pevný žulový monolit, jenže tentokrát uvidíme, že starý čaroděj není zdaleka tak pevný, jak si mladík dosud myslel. Brumbál je tentokrát se svými silami několikrát v úzkých, což jej na druhou stranu zlidšťuje, že ano? Znamenalo to prozkoumávat mně zcela neznámá území, což byla rozhodně velmi zajímavá zkušenost.” Harry Brumbálovo chování nechápe a vrací se zpět do Bradavic, kde se on i jeho spolužáci setkají s někým, komu by se nejraději vyhnuli.

 

Růžová je in, černá out


Když se Harry vrátí do Bradavic, setkává se s podezřívavými pohledy, na stránkách Denního proroka jeho příjmení Potter schválně zkomolí na Plotter (podvodník) a navrch je nařčen z toho, že si návrat Lorda Voldemorta jen vymyslel. Harry se cítí osaměle a společensky naprosto znemožněný, přesto trucuje a Ronův a Hermionin pokus o pomoc odmítá, protože se domnívá, že ani nejbližší přátelé nepochopí, čím si zrovna prochází.


“Harry se chová trochu mučednicky - a právě proto jej velmi dobře chápeme a můžeme se s ním ztotožnit. Má své chyby a tím je taky nesmírně lidský. Harry má dobré srdce, ale neustále jím zmítají pochyby o sobě samém, což většina lidí dobře zná ze své zkušenosti,” říká Daniel Radcliffe.


“V Harryho životě jde o velmi důležitou etapu, cítí na sobě důsledky veřejné hany Denního proroka, vydávaného Ministerstvem kouzel, neboť lidé věří do písmene tomu, co čtou. Když se pak vrátí do Bradavic, zdaleka se v nich necítí tak bezpečně jako dříve, naopak má pocity vyděděnce a musí se rozhodnout, jestli se tím nechá ovlivnit a nebo se spolehne na přátelství, která jej během školních let držela nad vodou. V samém středu příběhu leží volba. Vidíme, že v jeho životě nastane mnoho situací, kdy by se mohl vydat kterýmkoliv směrem.


“Myslím, že i pro Dana šlo o velkou hereckou školu, protože role po něm tentokrát vyžadovala velmi náročnou polohu,” říká režisér. “Na Danovi je skvělé, že se nebojí a je plně oddaný své práci. Během natáčení nastaly situace, kdy jsme mnohé záběry museli několikrát opakovat a já v jeho očích viděl odhodlání být stále lepší a lepší. To se mi na něm líbí, chce podávat ten nejlepší výkon, jakého je schopen.”


Začátek nového školního roku znamená pro bradavickou fakultu nový přírůstek: je jím nová učitelka předmětu Obrana proti černé magii, profesorka Dolores Umbridgeová, kterou si zahrála úspěšná herečka Imelda Staunton. Umbridgeová je od hlavy k patě oblečená do růžové, rozdává pracně nacvičené úsměvy a medově sladkým hlasem se snaží zakrývat svou pravou povahu.


“Popletal má z Brumbála strach, protože se bojí toho, že čaroděj usiluje o jeho místo. Proto do Bradavic dosadí patolízalskou Dolores Umbridgeovou, aby pro něj donášela. Umbridgeová se domnívá, že jejím prvotním cílem je vyčistit Bradavice od novátorů a navrátit katedru k pevným a pravověrným kořenům. Především však chce zůstat v rámci mantinelů stanovených Ministerstvem, což následně vede ke konfliktu hodnot a zájmů,” říká Yates.


“Umbridegová je takový vlk v rouše beránčím,” říká Barron. “Ve skutečnosti není tak ´růžová,´ za jakou se vydává. Myslím, že ani Popletal si neuvědomuje, co jejím dosazením způsobil. Evidentně naprosto netuší, čeho všeho je schopná.”

 

“Jde jí o moc a udržení řádu,” říká David Heyman. “Nic co se do jejího takřka fašistického náhledu na svět nehodí, nemá právo na existenci. Podle jejího názoru nejde o to, aby studenti tříbili názory, ale mají se stát nádobami, do kterých Ministerstvo pouze nalévá svou pravověrnou ideologii.”


Rejdy Dolores Umbridegové se však netýkají jen bradavických žáků. V ohrožení je i profesorský sbor a ostatní zaměstnanci, kteří před jejími útoky nejsou o nic bezpečnější. Ani učitelka věštby, Sybill Trelawneyová, nemohla předvídat, že ji Umbridgeová bez milosti odklidí, profesor Kratiknot také není schopen dostát jejích vysokých nároků a dokonce ani profesoři s nejlepším možným renomé, jako jsou Severus Snape a Minerva McGonagallová nemají na “růžového Nejvyššího inkvizitora” žádné páky. Před Umbridgeovou, která neúnavně kumuluje moc, není nikdo bezpečný. Dokonce ani ředitel Albus Brumbál.


“Jejím hlavním cílem je Brumbála zdiskreditovat a jménem Ministerstva ovládnout školu. Nic se jí nemůže postavit do cesty. Imelda si svou roli opravdu užívá,” říká Heyman. “Na světě je spousta lidí, kteří jsou zvnějška okouzlující, ale pod povrchem jsou úplně jiní. Pro herce je to výzva. Myslím si, že Dolores ani na chvíli nenapadane, že by dělala něco zlého. Je přesvědčena o tom, že dělá to nejlepší, co může. Právě takoví lidé jsou vůbec nejhorší, protože nepřipouští jiné vidění světa. Neznají kompromis.”


“Imeldu její filmová postava úplně pohltila,” říká Yates. “Je to velmi talentovaná herečka se skvělým komickým načasováním. Díky ní je Umbridgeová opravdu komplikovaná žena a ne karikatura.”


Herčka Imelda Staunton by se mohla knižní podobou zlé Umbridgeové cítit velmi dotčená. “V knize je popisována jako škaredá ropucha, takže kdyby za mnou tvůrci přišli se slovy ´Skvěle se na tu roli hodíš,´ asi bych jim vřele poděkovala,´” směje se herečka. “Jsem však ráda, že mi tu roli nabídli, protože pro každého herce je to doslova výhra v loterii, je úžasné být součástí toho světa... a navíc jsem si v očích svých dvanáctiletých dětí hodně polepšila.”


Staunton spolu s návrhářkou kostýmů Jany Temime úzce spolupracovala na vzhledu Umbridgeové. “Při dotváření kostýmu téhle podsadité a zapšklé ženštiny jsme si užili spoustu legrace,” říká herečka. “Nechtěla jsem, aby její kostým měl sebemenší ostrou hranu. Bylo důlažité, aby se jevila jako vřelá a jemná, protože ani jedno z toho ve skutečnosti není.”

 

Temime vypráví také o tom, jak se pokoušela zvýraznit profesorčiny rysy. “Museli jsme Imeldě dát spoustu vycpávek, protože ve skutečnosti je velmi útlá.” Návrhářka na kostým Umbridgeové použila spoustu měkkých a nakadeřených látek, které jí dodávaly zdání jemnosti a vřelosti. Barva kostýmu byla dopředu dána knihou: růžová, růžovější, ze všeho nejrůžovější. “V každé scéně má na sobě jiný odstín růžové,” říká Temime. “S tím jak roste její moc, se barva stává výraznější a ohavnější, až si nakonec ve finále oblékne kostým v temně třešňové.” Podobé barevné schéma má i její kancelář, kterou Stuart Craig se svým týmem zkrášlili několika různými odstíny růžové a vybavili doplňky z krajek, sametu a kam oko dohlédlo i kýčovitými cetkami. Styl nábytku označuje návrhář jako francouzský, “který má spoustu křivek, ale zároveň ostré hrany,” jež krásně odráží povahu jeho majitelky. Nejvýraznějším prvkem kanceláře jsou zdi s dvěma stovkami ozdobných talířů s obrázky koček.


S tím je v ostrém kontrastu podoba její strohé učebny, která vyjadřuje styl jejích učebních metod. “Umbridgeová učí předmět Obrana proti černé magii opravdu zvláštním způsobem. Domnívá se totiž, že adepti kouzelnictví by měli být neustále zrazováni od nových pokrokových přístupů. Umbridgeová navíc přednáší pouze teorii, bez praktických ukázek, což studenty kouzelné školy dokáže pěkně naštvat,” říká Rupert Grint.


Emma Watson s Grintovým názorem souhlasí. “Ten předmět by se raději ani neměl nazývat Obrana proti černé magii, protože studenti nesmí používat kouzla. Pro dychtivou studentku typu Hermiona je to jako facka. Hodiny, kdy jen sedí a jedná se s ní jako s naprostým idiotem, nedokáže vystát. Bradavice, které pro Harryho, Rona a Hermionu vždycky bývaly bezpečným a příjemným místem, takové najednou nejsou. Jsou děsivé a nebezpečné.” Nebezpečí spočívá hlavně v tom, že studenti nemají k obraně sebe samých náležitou přípravu... což může být ve světě, ve kterém se čím dál více rozpíná Temný pán, smrtící.


Brumbálova armáda


Profesorka Umbridgeová si v Bradavicích uzurpuje čím dál víc pravomocí, každou chvíli vycházejí striktnější učební osnovy, kdy každé jejich nové vydání omezuje svobodu víc, než to předešlé. Skoro každý den na bradavické kamenné zdi přibude nějaké nové prohlášení, které zakazuje vše, co by mohlo mít podvratný charakter. Profesorčiny úklady a rostoucí mocenské zájmy však u studentů v konečném důsledku způsobují potřebu se její autoritě postavit. “Na celém dění je zajímavé, že zatímco se Umbridgeová snaží o bezmeznou kontrolu, dosahuje přesně opačného efektu,” říká Yates.


Hermiona se vzbouří jako první a nabádá své spolužáky k tomu, aby vzali chod věcí do svých rukou. “Všichni si uvědomují, že pokud se nenaučí ta pravá zaříkávadla, jen těžko se později ubrání. Ačkoliv Ministerstvo Voldemortův návrat popírá, oni ne. Naopak věří tomu, že se Harry setkal se zosobněným strachem a temnotou. To je také důvod, proč se Hermiona vůbec poprvé v životě rozhodne vzbouřit. Až dosud si neuvědomovala, že dělat všechno přesně tak, jak se jedinci přikáže, často nefunguje. Nelze totiž stále spoléhat na autority, občas je třeba důvěřovat jen sám sobě.”

 

Harry se díky podpoře Hermiony a Rona rozhodne za znalosti svých bradavických spolužáků převzít zodpovědnost a rychle je doučí všechna zaříkávadla, která budou potřebovat k obraně proti černé magii. “Harry zpočátku váhá, ale nakonec se nechá Hermionou přemluvit. Hermiona dokáže být pěkně protivná a neodbytná, ale bohužel má opět pravdu,” směje se. “Dostáváme se do opozice a vytvoříme Brumbálovu armádu. Z Harryho se stává jejich učitel a předává jim všechny své znalosti, aby dokázali bojovat. Cítí nebezpečí a podle jeho vidění chodu věcí se blíží válka. Jestli nás Umbridgeová nenaučí to, co by měla, v budoucím boji neobstojíme.”


David Heyman poznamenává, že Harryho přerod ze žáka v učitele znamená v dramatickém oblouku jeho postavy zlomový moment. “Harryho nacházíme v roli vyděděnce, který nikam nepatří. Cítí, že mu lidé nedůvěřují a nechápou jej. Najednou však s překvapením zjišťuje, že má své místo. A nejenom že má své místo, najednou se najdou i lidé, kteří jsou ochotní jej následovat. Pozorovat Harryho, jak se dostává ze svého pocitu izolace a mění se ve vůdce skupiny, je něco nesmírně silného a dojemného. A mimochodem je mnohem lepší učitel, než mnozí z těch, které sám měl.”


Jedním z členů jeho skpiny je éterická a tichá Lenka Láskorádová, která si nedělá těžkou hlavu z toho, že ji okolí považuje za podivínku. Postava Lenky se v potterovské sérii objevuje poprvé a podobně je na tom i její představitelka Evanna Lynch, která touto rolí debutuje.


Lenčiny vlastnosti z této postavy udělaly jednu z největších hereckých výzev. Castingová režisérka Fiona Weir se spolu s ostatními tvůrci na konkurzu setkala s celou řadou adeptek, bohužel však žádná neměla kvality, jež by u postavy Lenky rádi našli. Proto se rozhodli pro veřejný konkurz. Z celé Británie se sjelo na 15 tisíc adeptek, které byly kvůli úspěchu ochotny stát celé hodiny v nekonečných frontách. Jednou z nich byla nadšená fanynka světa Harryho Pottera, mladičká Evana Lynch, která se při čtení knihy Harry Potter a Fénixův řád do postavy Lenky naprosto zamilovala. “Hned jsem se do ní zakoukala,” říká Lynch. “Je skvělá, protože je k sobě i jiným naprosto čestná. Je s ní legrace, je nespoutaná a jen tak si proplouvá životem. Asi proto si každý myslí, že je bláznivá a hloupoučká. Ale to je samozřejmě velká mýlka. Ve skutečnosti je svým neopakovatelným způsobem bystrá a moudrá a dokáže neomylně dohlédnout k podstatě věcí.”


Lynch se při čtení knihy cítila od prvního momentu s Lenkou vnitřně spřízěná, což vedlo k tomu, že si doma udělala svůj “soukromý konkurz,” při kterém četla Lenčiny dialogy, a výsledek pak poslala na kazetě tvůrcům k posouzení. O nějakou dobu později se dozvěděla, že je vypsán veřejný konkurz. “Musela jsem tam jet... bylo to mým osudem.” Evana přesvědčila svého otce a společně se vydali z Irska do Londýna, kde se zařadili do nekonečné fronty čítají několik tisíc kandidátek. Ty měly shodné ambice, ale chybělo jim Evannino sebevědomí. “Nebyla jsem ani trochu nervózní, protože být Lenkou pro mě bylo něco přirozeného,” tvrdí mladá herečka.

 

Tvůrci s ní souhlasí. David Barron vzpomíná: “Fiona Weir se setkala se všemi 15 tisíci děvčaty a z nich vybrala 29 adeptek, jejich kamerové zkoušky nahrála na DVD a poslala nám je. Zmínila, že je mezi nimi jedna, na kterou bychom se rozhodně měli soustředit. Záměrně nám však neřekla která. Dostal jsem se k deváté dívce a hned jsem Fioně zavolal ´Je to devítka, že ano?,´ a opravdu to tak bylo. Evanna byla devítka. Byla naprosto dokonalá.” “Hlavní rozdíl mezi Evannou a všemi ostatními dívkami z konkurzu spočívá v tom, že všechny ostatní by Lenku jen hrály, zatímco Evanna Lenkou je.”


Jany Temime dodává, že Lynch výrazně přispěla i ke kostýmu své postavy. “Ohledně několika detailů svého kostýmu měla pár opravdu dobrý nápadů. Navrhla jsem jí ředkvičkově červené náušnice, Evanna však trvala na tom, že musí být oranžové. Svou postavu znala opravdu dokonale. Chtěli jsme, aby kostým odrážel postavu, která má svůj osobitý vkus a zájmy, zároveň však ne natolik odlišné, aby nezapadla mezi ostatní.”


Dalším pěšákem Brumbálovy armády je Neville Longbottom v podání Matthewa Davise. Neville se svými spolužáky vychází docela těžko, ale svou osobní odvahu prokáže zcela nečekaným krokem - objeví zvláštní místo zvané Místnost potřebných, ve které se mladí vzbouřenci mohou tajně scházet a nacvičovat. Jak už jméno místnosti napovídá, její vstup se otevírá jen tomu, kdo ji opravdu potřebuje. Ta na sebe bere podobu, jakou situace zrovna vyžaduje, ale pro všechny ostatní zůstává neviditelná.


“Místnosti potřebných jsme dali jistý neutrální status. Zdi jsou ze zrcadel a jen těžko dokážete určit, kde končí prostor a začíná odraz. Napadlo mě, že by bylo nejvýstižnější, kdyby odrážela vás a zároveň vaši potřebu. V ostatních ohledech - to když kouzelníci potřebují nějaké knihy nebo atrapu Smrtijeda, na které by si mohli zkoušet své triky - však Místnost potřebných vypadá jako v knize.”


Filmová kulisa plná zrcadel však na tvůrce kladla velmi specifické nároky. “Natáčení se zrcadly v pozadí je neuvěřitelně náročné, protože ta odrážejí nejen herce, ale zároveň i kameru, štáb, světla... Během snímání jsme u každého záběru neustále měnili nastavení úhlu zrcadel, a v některých případech jsme museli odraznost zrcadel minimalizovat použitím zvláštního zmatňujícího spreje.”


Craig a kameraman Slawomir Idziak vymysleli unikátní systém podpodlahového svícení, jímž mohli skrze zabudované rošty nasvítit celý plac. Tím jim ubyla jedna starost. V jednu chvíli to vypadalo, že systém nebude fungovat tak, jak si vysnili, protože “poměrně nešťastným způsobem osvěcoval hercům podrážky,” říká Craig. “Nakonec jsme podrážky všech herců potáhli černým sametem a přiměli členy štábu, aby nosili modré chirurgické dřeváky, které odpuzují prach. Podlaha místnosti totiž musela kvůli zabudovanému osvětlení zůstat absolutně černá a zároveň bez známek nečistot.”

 

Jmelí


Blíží se Vánoce a celé Bradavice se pomalu vyprazdňují, na vánoční veselí se neochotně rozjíždí i Harryho tajná třída. Až na jednu osobu: roztomilou Cho Changovou v podání Katie Leung. Cho padla Harrymu do oka již v dílu Harry Potter a Ohnivý pohár, ale ačkoliv v sobě našli vzájemné zalíbení, jejich vztah byl kvůli Voldemortově první oběti, Cedrikovi Diggorymu, více než komplikovaný. Místnost potřebných však viděla do jejich srdcí a proto v ní vyrašila větvička jmelí, což následně vedlo k naplnění toužebně očekávané situace všemi potterovskými fanoušky - Harryho prvnímu polibku.


“Byl jsem trochu nervózní, protože jsem si všiml, že i Kate je na tom podobně,” připouští Radcliffe. “Nejde totiž jen o polibek jako takový, ale i celý balík pocitů, který mezi Cho a Harrym jsou. Párkrát jsme si to vyzkoušeli a pak už pravdu o nic nešlo. Bylo to v pohodě. Užili jsme si to.”


“Byla jsem opravdu trochu nervózní, protože šlo vůbec o můj první polibek na filmovém plátně, ale David Yates je naprosto skvělý. Přesně nám řekl, co chce a bylo po strachu,” říká Leung. “Napřed jsem si připadala trochu nemotorně, ale Daniel mi to ohromně usnadnil, a nakonec to vyšlo skvěle. Moc jsem si to užila... a Daniel je opravdu vynikající milovník,” směje se herečka.


“Chtěli jsme, aby se při tom Dan a Katie cítili co nejlépe, takže jsme vyklidili plac od všech lidí ze štábu, kteří tam nebyli naprosto nezbytní, a atmosféra byla rázem intimnější.


“Mnozí z nás se s Danielem známe od jeho deseti let, dospívá nám tak říkajíc před očima, máme o něj starost a snažíme se jej chránit. Jsme s ním i při jeho prvním polibku. Bylo to trochu zvláštní. Pořád se mi honilo hlavou ´Na něco takového bych se přece neměl dívat,´”směje se Heyman. “Dopadlo to na výbornou a myslím, že ty scény budou pro všechny diváky romantické a krásné.”


“Při natáčení potterovských filmů bylo jednou z mých největších radostí sledovat, jak děcka dospívají a postupně se rozvíjí jejich talent. Jsou to úžasní mladí lidé - zvídaví, laskaví, citliví a bystří - a podle mého názoru budete překvapeni, kam se během let jako herci i jako lidé dopracovali.”

 

Čím větší nestvůry, tím lepší


Když se po prázdninách třída zase setká, Umbridgeová dělá všechno pro to, aby zjistila, kdo ze studentů je členem rebelující buňky a rázně ukončila všechny jejich podvratné aktivity. Správce Argus Filch nepřichází s žádnými hmatatelnými výsledky, Umbridgeová proto pověří studenty z koleje Zmijozel, vedené Harryho úhlavním nepřítelem Drako Malfoyem, aby pro ni donášeli. V roli Drako Malfoye se vrací mladý herec Tom Felton. Drako se může přetrhnout, aby se Umbridgeové zalíbil a měl nad Harrym navrch. Čím je Umbridgeová víc při síle, tím méně se tají tím, kdo v Bradavicích podle jejího názoru nadále nemá místo.


Obrovitý hajný Rubeus Hagrid si uvědomuje, že je jen otázkou času, kdy jej z Bradavic vystrnadí a proto požádá Harryho, Rona a Hermionu o zvláštní laskavost. Bude totiž potřebovat, aby se během jeho nepřítomnosti někdo staral o jeho takřka pětimetrového nevlastního bratra Drápa.


Vizualizace Drápa na plátně vyžadovala propojení výtvarných návrhů, techniky motion capture, vizuálních efektů a nadání herce jménem Tony Maudsley. “Řekli jsme si, že Dráp by měl vypadat nevinně. Do natáčení jsme vtáhli herce Tony Maudsleyho, ten pak s Davidem strávil spoustu času, během něhož do detailu promysleli choreografii Drápových pohybů, které budou zachyceny technikou motion capture,” říká Heyman.


“Tony Maudsley se stal doslova nenahraditelným, každý jeho pohyb má v rámci choreografie svůj smysl. Ačkoliv je Drápova výsledná podoba hodně o vizuálních efektech, Tony mu dal srdce a duši,” tvrdí Yates.


Drápovu dobráckou povahu můžeme krátce zahlédnout v okamžiku, kdy si jej Hermiona přijde vyzvednout a cítí, že jí lichotí. “Dráp je pro Hermionu neobyčejně roztomilý,” říká Emma Watson. “Jeho roztomilost spočívá v tom, že i on má pro Hermionu slabost a jedině ona jej dokáže trochu zkrotit. Což je docela legrační. Samozřejmě vím, že jej z větší části vytvořily jen zvláštní efekty, ale nějak se podařilo, že působí hrozně reálně. Má oči malého štěněte, prostě se do něj nešlo nezamilovat.”


Návrhář masek a animatronických modelů Nick Dudman uvádí, že pro scény přímé interakce s herci vyrobil jeho tým Drápovu hlavu v měřítku 1:1, který si pak odborníci z oddělení vizuálních efektů nascanoval do počítače ve 3D. “Potřebovali jsme mít všechny jeho chlupy, oči, zuby pod kontrolou.”


“Natáčení scén s Drápem bylo báječné,” říká Rupert Grint. “Na placu vyrobili obrovskou hlavu a hřbet, se kterými se dalo snadno zapomenout na to, že tam vlastně žádný Dráp nebyl. Scény s Dápem byly mimo jiné jedny z mých nejoblíbenejších, protože když tento tvor pojednou k Hermioně pojme náklonnost, Ron začne žárlit a chce ji zachránit. Chce si hrát na hrdinu a utkat se s obrem. Zkuste uhodnout, jak to asi dopadne,” ušklíbá se herec. “Navíc to byla bezva zábava i kvůli tomu, že jsem se konečně dostal k nějakým kaskadérským kouskům.”

 

Hagrid Drápa ukryje v Zakázaném lese, kde žijí kentauři. Tým odborníků na vizuální efekty, vedený Timem Burkem, na vizuální podobě těchto vznešených zvířat úzce spolupracoval s Dunmanem a jeho kolegy. Kentauři se poprvé objevili již v Harry Potter a Kámen mudrců. “Kentaury jsme sice měli již v prvním dílu, ale diváci si jistě všimnou toho, že od té doby jsme na nich pořádně zapracovali. Už to nejsou napůl lidé, napůl hřebci, ale naprosto svébytná stvoření,” říká Burke.


“Kentauři jsou lesní tvorové, mají obrovskou moc, nechybí jim vznešenost, a velmi bedlivě střeží svou zem. Kentauři také představují všechno, čemu se profesorka Umbridgeová vysmívá, protože je považuje za obyčejné křížence,” říká Heyman.


Do světa Harryho Pottera nově přibylo stvoření s kostěnnými křídly jménem Testrál, které sice v mnoha ohledech koně připomíná, ale mezi koně se neřadí, protože jde spíše o kombinaci koně a draka. Testrály zahlédnou jen ti, kdo se bezprostředně setkali se smrtí. Harry, který nedávno přihlížel smrti Cedrika Diggoryho, si všimne, že do Bradavic přilétají Testrálové a táhnou vůz. Když byla Lenka Láskorádová ještě malé dítě, viděla umírat svou matku - a od té doby tato jemná stvoření vidí také, a navíc je považuje za své přátele.


Ačkoliv i Testrály měly k životu přivést odborníci z oddělení vizuálních efektů, Dudman a jeho tým postavili na placu maketu v měřítku 1:1, na které si tvůrci mohli ověřit jejich interakci s pozadím. “Je velmi snadné napsat, že Testrál má rozpětí křídel 10metrů,” vysvětluje,” ale co to ve skutečnosti znamená? Jak to bude vypadat na placu a ve vztahu k hercům? Testrálové jsou celí černí a lze je vidět jen v noci. Vedli jsme dlouhé diskuse o tom, z jakého materiálu má jejich srst vlastně být a jak bude vypadat zvolené černo-černé barevné schéma,” říká Dudman. Testrály sice nikdo kromě Harryho a Lenky nevidí, ale ti se při přepravě Brumbálovy armády na místo určení - do jejich první velké bitvy, která otestuje jejich odvahu a ukáže nové možnosti každého zaříkávadla - projeví jako neocenitelní pomocníci.


Bojové linie


Harry ve své nové úloze vůdce a odpůrce profesorky Umbridgeové našel jisté sebevědomí, navzdory tomu jej však stále trápí noční můry. Brumbál se stále víc a víc bojí toho, že Harryho vize ve skutečnosti nejsou jen tak obyčejnými sny, ale další pokus Lorda Voldemorta, jak ovládnout jeho mysl. Brumbál proto pověří profesora Snapea tím, aby si Harry pod jeho vedením osvojil umění Nitrobrany, která Voldemortovi zabrání dostat se do jeho vědomí i podvědomí. Jeho lekce jsou nejen kruté, ale i informačně velmi hutné, takže se spolu dostanou na místa, která jim ani nepřišla na rozum. Voldemort bohužel hraje příliš vysokou hru.


Harry se probudí z děsivého snu, kdy před dveřmi Ministerstva, na které byl povolán ke slyšení, uvidí útok na Siria Blacka. Uvědomuje si vysokou pravděpodobnost toho, že vidění byla jen důmyslná past, kdy se někdo snažil Siria vylákat na Ministerstvo. Něco takového se však nesmí stát, protože Sirius je jediný zbývající člen Harryho rodiny.


Naštěstí však Harry není na všechno sám. Navzdory jejich prvotnímu odporu se k němu připojí pět odvážných členů Brumbálovy armády: Hermiona, Ron, Neville, Lenka a Ronova nejmladší sestra Ginny. Jestliže ani Harry pro záchranu Siria neváhá obětovat to, co má a kým je, i oni klidně vsadí všechno, jen aby mohli stát po jeho boku.

 

Šestice mladých čarodějů se v budově Ministerstva záhad dostane na Odbor proroctví, kde neomylně zamíří do Šíně proroctví - zdánlivě obrovské místnosti plné různých proroctví, jež jsou vloženy do skleněných koulí a na nekonečných regálech přehledně utříděny a katalogizovány. Stuart Craig říká, že původní plán “zněl vyrobit na 15 tisíc skleněných koulí a postavit je na skleněné police. Místo mělo vypadat jako skleněný palác pokrytý pavučinami a prachem. Pak nám však došlo, že v případě sebemenší nehody by celá tahle drahá nádhera přišla vniveč. A trvalo by týdny, než by vyrobily nové koule a každá se dostala na své původní místo. Místo toho se tvůrci rozhodli celou sekvenci natočit na zeleném pozadí, díky kterému se Sál proroctví stal vůbec první kulisou potterovské série, kompletně vytvořené na počítačích. Harry si okamžitě uvědomí, že Sál proroctví už někdy předtím viděl, ale je to právě Neville Longboottom, komu se při postupu do nitra nekonečných regálů naskytne zásadní objev. Jedna ze skleněných koulí je pojmenována Harry Potter.


Harry samozřejmě netuší, že nádoba, kterou právě drží v ruce, ukrývá klíč k tomu, co Lorda Voldemorta a Harryho vlastně spojuje... past sklapla. Mladí čarodějové jsou záhy obklíčeni několika Smrtijedy, které vede odpudivý Lucius Malfoy.


V roli záporáka Lucia Malfoye se vrací herec Jason Isaacs, který uvádí: “V tu chvíli Lucius navždy ztrácí svou zdvořilou masku. Právě byly stanoveny jasné hranice a každý najednou ví, kdo stojí na jaké straně.”


Luciovou věrnou spojenkyní je Siriova sadistická sestřenice Bellatrix Lestrangeová, která také nedávno utekla z azkabanského vězení, ale na rozdíl od Siria je věrnou stoupenkyní Temného pána. Byla to právě ona, kdo proklel Nevillovy rodiče, kteří pak byli slovy kletby Cruciatus mučeni až k zešílení - tento úděl Sirius nazývá “horší než smrt.” Nevillův výskyt v Síni proroctví jí dává dostatečný důvod k tomu, aby tam byla taky. Matthew Lewis si roli Nevillea zahrál ve všech pěti filmech o Harry Potterovi: “Neville je nakonec mnohem odvážnější, než si kdy myslel. Spolu s jeho postavou jsme se vydali na náročnou cestu od dítěte, které by nikdy ani nenapadlo, že může bojovat - tím méně se Smrtijedi, k muži, který bojuje za očištění jména svých rodičů. Něco takového je naprosto neuvěřitelné.”


Herečka Helena Bonham Carter se k potterovské sérii dostává vůbec poprvé. Velmi si však cení toho, že jí do role zlé Bellatrix Lestrangeové vybrali. “Když vás někdo požádá, abyste si zahráli v potterovské sérii, nemůžete mu to odmítnout. Svou roli jsem si opravdu užila. Bellatrix má zaručeně značně rozháranou osobnost,” směje se herečka. “Bellatrix je ráda, že si vybrala stranu zla. Myslím si, že je do Lorda Voldemorta zamilovaná, je kvůli němu ochotná strávit 14 let ve vězení. Když jí teď propustili, je ještě fanatičtější.”


Šest mladých čarodějů bojuje velmi udatně. S pomocí svých kouzelných hůlek metají zaříkadla, jež si sotva stačili zažít. S mnohem zkušenějšími Smrtijedy se však nemohou poměřovat. Ve chvíli, kdy mají mladí čaqrodějové opravdu namále, do síně vtrhne Fénixův řád, vedený Siriem Blackem, a ten Malfoyovi přikáže: “Nech mého kmotřence na pokoji!”

 

Bitva je v plném proudu a vypadá to, že Sirius si tuto chvíli maximálně užívá. Gary Oldman uvádí: “Sirius už je docela frustrovaný, nejprve jej omylem odsoudí na 12 let do vězení, a od svého útěku se musí skrývat v Grimmauld Place. V minulosti trpěl za něco, co neudělal, tak je rád, že si teď může ušpinit ruce. Cítí se jak za starých časů.”


Scenárista Michael Goldenberg uvádí, že klíčová bitva mezi Fénixovým řádem a Smrtijedy pro něj byla obrovskou výzvou. “Snažil jsem se zachytit podstatu toho, co je v knize a převést to na plátno, neustále jsem se mezi jedním a druhým snažil udržet rovnováhu. Chtěli jsme mít jistotu, že je z plátna cítit nebezpečí - jinými slovy že zemřít nebo přežít může kdokoliv. Když je z plátna cítit právě tohle, diváci jsou jako na jehlách.”


David Yates si k natáčení bojových scén přizval slavného choreografa Paula Harrise. Harris dostal zvláštní úkol vytvořit pro bitvu s kouzelnickými hůlkami takové kreace, které budou vypadat jako šerm. “David po mně chtěl, abych v boji objevil takové možnosti hůlek, jaké se ještě v žádném předchozím dílu neobjevily,” vysvětluje Harris. “Měl jsem vytvořit sekvence různých pohybů a gest, díky kterým budou kouzla nabývat na síle, důležité však bylo, aby se nepodobaly ničemu z toho, co jsme v potterovském světě už viděli.


Harris nejprve vytvořil jakousi obecnou choreografii a pak s každým z herců rozvíjel jeho specifický styl. “Jason Isaacs měl například měl velmi čistý, formální styl, zato styl takového Garyho Oldmana by šel nazvat slovem ´street,´ ten totiž vycházel z kontur jeho postavy.”


Bitva vrcholí, dochází k malým vítězstvím i velkým ztrátám. Vše směřuje k rozhodujícímu utkání mezi Albusem Brumbálem a Lordem Voldemortem. “Boj mezi Voldemortem a Brumbálem musí mít epické parametry a zároveň působit fyzicky. Chtěl jsem, aby diváci byli v samém středu bitvy a cítili ji úplně na dosah. Právě proto jsme při natáčení co nejčastěji používali ruční kameru.”


Tvůrci také chtěli posílit skutečnost, že jde o boj dvou nejmocnějších kouzelníků. K tomu vedoucí oddělení vizuálních efektů dodává: “David Yates přišel s nápadem zapojit do boje všechny živly... oheň, vodu... je to velmi logický a zároveň ohromující krok.”


“Když sledujete dech beroucí boj mezi Brumbálem a Voldemortem, uvědomujete si, že ve skutečnosti jde o vyvrcholení všech předchozích pěti dílů. Máme vůči divákům povinnost ji zobrazit jako tu nejspektakulárnější bitvu mezi dobrem a zlem, v níž jde především o Harryho,” říká Yates.


“Cílem bitvy je rozhodnout, na kterou stranu bude patřit Harryho duše,” souhlasí David Heyman. “V samém středu příběhu je Harry, který se na počátku tohoto dílu cítil naprosto izolovaný a osamělý, a to i tehdy, když byl mezi svými přáteli. Nakonec zjistí, že v jeho přátelích mu byl dán ten největší dar, který kdy mohl dostat.”


“Harry si uvědomuje, že Voldemort sice může mít své nohsledy a neobyčejnou moc, ale nikdy nezíská to, z čeho se může těšit Harry: ničím nepodmíněnou oddanost svých přátel,” říká Radcliffe. “Od svých rodičů pak Harry dostal dar, na který Voldemort jednoduše nemá - dar lásky,” říká Radcliffe.


Film Harry Potter a Fénixův řád se dotýká neobyčejně náročných a závažných otázek, základním tématem je však přátelství a oddanost,” uzavírá Yates.